Jak jsem dospĕla k „kangaroo-stop“…

Nĕkdy ke konci roku 1999 jsem dospĕla k rozhodnutí, které nikdo nepochopil a pro mne však bylo nejlepším rozhodnutím v mém životĕ … vzdala jsem dobře placeného místa, sbalila jsem batoh a odešla sama na čtvrt roku do Nového Zélandu na druhý konec naši zemĕkoule, abych zapřemýšlela o mém dalším životĕ… Když jsem se odebrala opĕt domů, tak jsem si byl jista, že své současné povolání povĕsím na hřebík…můj nápad otevřít „hostel“ (ubytovací středisko) byl bezpochybnĕ nejlepší alternativou, kterou jsem si předsevzala. Kdy však k tomu prakticky dojde, stálo prozatím ve hvĕzdách. Opĕt doma jsem přechodnĕ odešla do působištĕ mého bývalého zamĕstnání a stále uvažovala o tom, kde by bylo v Drážd’anech možné můj plán vybudování „hostelu“ realizovat. Na podzim roku 2002 jsem se pak natrvalo rozloučila se svými dlouholetými spolupracovníky.

V červnu roku 2003 jsem objevila můj nynĕjší objekt a pustila se do dlouhodobých a neústupných vyjednávání s prodávajícím, banky a úřady. Ponĕvadž jsem nedisponovala 25% vstupním kapitálem a nemĕla ani odborné vzdĕlání odpovídající tomuto podnikání, nemĕla jsem v bankách úspĕch a musela tak pro svůj úspĕch tvrdĕ bojovat. Byl to dlouhý a tvrdý boj, který se však vyplatil. V říjnu roku 2004 se pak stalo nemožné možným. Poskytovatelé finančních prostředků řekli sve „ANO“.

Koncem mĕsice února mi byl objekt předán a já jsem obdržela i stavební povolení. Pro mne to byl rozhodující krok vpřed. V březnu roku 2005 jsem pak s klíči stála sama na zasnĕženém pozemku… Když jsem se v roce 2000 se svým nápadem vrátila z Nového Zélandu domů, ubĕhlo od té doby 5 let. Tĕchto pro mne dlouhých 5 let vyčkávání bych nyní ráda krátce komentovala … Konečnĕ jsem uspĕla! Má životní dráha byla ze strany mnoha lidí potřásáním hlavy již tehdy, kdy jsem se vzdala svého dobře placeného místa a o svém zámĕru jím vyprávĕla, nepochopena. Často jsem si kladla otázku, kdo mému předsevzetí vlastnĕ uvĕřil … Vzpominám na sebe, jak jsem po dobu 5 let opakovanĕ o svém zámĕru zapochybovala. Existovaly I momenty, kdy se mi cesta za svým cílem zdála nezdolatelná. Vždy se však objevily na horizontu paprsky, které mĕ motivovaly k tomu, abych vydržela a to se mi konečnĕ vyplatilo!

Potom jak se lidovĕ říká, že je “zajíc konečnĕ v pytli” a já přispĕním mých pomocníků svůj podnik “KANGAROO-STOP” tak mohla konečnĕ otevřít, jsem na přípravĕ tohoto programu po dobu 3 mĕsíců přestavby, strávila nejeden volný víkend již proto, neb čas dostavby a jeho konečné zkolaudování bylo značnĕ uspĕchané. Ačkoliv nikdo neuvĕřil tomu, že k otevření hostelu v tak krátkém čase i přesto, že nepřetržitĕ pracovalo i o sobotách a nedĕlích dojde, stalo se tak neuvĕřitelnou skutečnosti! Dne 30. kvĕtna probĕhla kolaudace obou rekonstruovaných budov s užitkovým prostorem cca. 2500 m² a já jsem s mými přateli za necelé 3 mĕsíce stavebních úprav mohla tento objekt představit veřejnosti. V červnu 2005 náš “Hostel kangaroo-stop” přivítal své první hosty. Od této doby k nám přijíždĕjí hosté z Nĕmecka, ale i z celého svĕta a vždy se jim u nás dobře daří. I když nemůžeme z časových důvodů všem lidem vycházet plnĕ vstříc, všemožnĕ se snažíme o to, abychom našim návštĕvníkům splnili jejich vysnĕnou představu slušné dovolené.

V posledních letech jsem se vždy snažila potvrdit to, co jsem si předsevzala dle starého přísloví: “kde je vůle, tam vede i cesta”. Překvapující poznatky a nové zkušenosti však zmĕnily mé dosavadní představy, zmĕnily můj život a můj přístup k jistým situacím se o mnoho obohatil.

S jednoduchým “Dĕkuji” se tento můj projekt nedá jednoduše vyřknout … Toto nepopsatelnĕ tíživé nasazení k uskutečnĕní tohoto projektu, kterému jsem vĕnovala svůj veškerý volný čas, bylo nejlepším darem v mém životĕ. Stopy tohoto odvážného kroku, tvoří zvláštní dĕjinnou kapitolou mého počínáni. I co vše nám budoucnost přinese, stále budu vzpomínat na to, jak jsem odešla z dobře placeného místa do nejistých pomĕrů podnikatelské činnosti. Vždy jsem se však řídila heslem “Každá cesta vždy vede k cíli”

Jménem všech mých spolupracovníků a všech ochotných spolupracovníků, kteří se na stavbĕ “hostelu kangaroo-stop” podíleli, upřímnĕ dĕkuji za vytvoření tohoto střediska. Dĕkuji hostům za jejich návštĕvu a za jejich vstřícnost v počátečním rozbĕhu tohoto domu. Budu se vždy tĕšit z toho, že zde přivitám návštĕvníky, kteří si domů nejen odnesou vzpomínku na mĕsto Dresden (Drážd’any), ale i na náš “HOSTEL KANGAROO-STOP). Pokud nepochopíte název našeho ubytovacího střediska, příjed’te se k nám podívat. Budeme se na Vás tĕšit a ráda Vám vše vysvĕtlím osobnĕ.

Liane